Přijmout boj

16. října 2026 · Gabriel

Nikdo vás nepřipraví na chvíli, kdy lékař vysloví slova Parkinsonova nemoc. Já připravený nebyl a trvalo mi dlouho, než jsem se dostal tam, kde jsem teď.

A pak, jako by to nestačilo, se svět změnil. Přišel covid, všichni byli izolovaní a měli strach, a v těch samých letech jsem přišel o tátu. Nebylo to kvůli viru, ale ta ztráta byla stejně těžká. Čelil jsem vlastní nemoci a vlastnímu žalu v době, kdy jsem se nemohl opřít o lidi tak, jak jsem potřeboval.

Nejdřív přišlo popírání. Možná byly testy špatně. Možná třes, ztuhlost a zpomalenost byly jen stres nebo únava. Říkal jsem si, že to přejde. Nepřešlo.

Pak přišel vztek. Proč já? Proč teď? Roky jsem byl ten silný, někdo, kdo dokázal jít dál, i když bylo těžko. Cítit, že mě vlastní tělo přestává poslouchat, bylo jako zrada. Pandemie a ztráta táty ten vztek jen prohloubily.

Potom přišlo smlouvání a smutek. Hledal jsem zkratky, zázrak, způsob, jak by to všechno zmizelo. Když jsem pochopil, že žádný neexistuje, přišel žal, a byl to dvojí žal. Truchlil jsem pro otce a truchlil jsem pro člověka, kterým jsem býval, a pro budoucnost, kterou jsem si představoval.

A pak pomalu přišlo přijetí. Ne kapitulace, ale tiché rozhodnutí: tohle je moje realita, tak co s tím můžu udělat?

Ta otázka všechno změnila.

Naučil jsem se, že hluboká mozková stimulace (DBS) je silný nástroj, ale není to konečné řešení. Dokáže zmírnit mnoho příznaků, ale nemoc nevyléčí. Parkinson se mnou zůstane. Co ale udělat můžu, je ztížit mu cestu dopředu.

Pro mě je odpovědí pohyb. Cvičení je jedna z mála věcí, které mám opravdu ve svých rukou. Každý trénink, každá procházka, každé protahování nebo box je způsob, jak nemoci říct: ty nerozhoduješ, jak rychle to půjde. Výzkum je povzbudivý: pravidelné cvičení zlepšuje rovnováhu, sílu, pohyblivost i náladu a mnoho odborníků věří, že může časem pomoci zpomalit dopad nemoci.

Některé dny jsou těžší než jiné. Některá rána mi tělo říká ne, a já to stejně udělám, i když jen trochu. Ukázat se je důležitější než být dokonalý.

Pokud jste na začátku této cesty, nebudu vám tvrdit, že je to snadné. Dejte si čas truchlit. Všechny ty fáze jsou skutečné a máte právo prožít každou z nich. Ale až budete připraveni, udělejte ten první krok. Přijměte to a pak začněte něco dělat.

Protože přijetí není konec boje. Je to místo, kde boj začíná.

Gabriel